O LAKOMÉM TURKOVI
Bylo, nebylo v jednom malém městečku na severu žil chlapec s velkými kukadly, a protože už od malička miloval hovězí masíčko, nikdo mu neřekl jinak než Turek. Přestože jeho životním stylem připomínal spíše Američana, povila ho maminka na území České republiky a oba rodiče měli česká občanství. V zásadě s jeho přezdívkou neměl problém. Pro něj bylo důležité jen to, aby nebyla prázdná lednice a zůstal navždy jedináčkem. Zřejmě proto, aby se se svými sourozenci nemusel dělit o jídlo.Jednoho dne, to bylo našemu hrdinovi čerstvě 30 let, přivedla na svět paní Turková svého druhého potomka. Ačkoliv už byla na hraně přechodu, rozhodla si dítě nechat. To ale netušila, jak moc to jejího syna zasáhne. Po dvou měsících se s tatínkem domluvili, že Turka s touto skutečností obeznámí. Vešli do pokoje, ve kterém se na každém kroku povalovaly prázdné talíře a použitý příbor. Některé nádobí bylo pečlivě zasypáno hromadou oblečení včetně použitého spodního prádla a vypitými PET lahvemi. To aby rodiče neviděli, kolik jídla jejich synek zase spořádal. Uprostřed toho udržovaného chaosu se rodičům naskytl pohled na chlapce s konfekční velikostí XXXXXL. “Zase přibral!“ všimli si. Měl právě sedmou svačinku mezi hlavními jídly. Protože se jim nepodařilo vstoupit, spustil otec mezi dveřmi: “Turku, jsi už velký kluk. A myslím, že je na čase, abychom ti s maminkou pověděli, že se nám narodil syn.“ Turek se na rodiče nechápavě podíval a řekl: “Jsem rád, že jste si mě všimli.“ načež si zapálil cigaretu značky Marlboro. Rozhovor trval přibližně dvě hodiny, pak Turkovi začalo docházet, že se stal bratrem. V tomto časovém intervalu pravidelně po pěti minutách měnil svůj výraz. Chvíli se tvářil znechuceně, pak udiveně, ohromeně, rozzuřeně. A tak se to neustále opakovalo.Druhý den se Turek rozhodl uskutečnit svůj plán. Došlo mu totiž, že se nejednalo o žádnou noční můru ani mýlku. Po několika měsících se tedy vyhrabal ze svého pokoje a běžel do přízemního patra pro igelitový pytel na odpadky. Ne proto, že by se chtěl zapojit do vánočního úklidu nebo si hrát na duchy. Jeho záměr byl jiný.Igelitový sáček si strčil pod kalhoty. (Přestože švadlena Turkovi šije automaticky každý rok o tři čísla větší oblečení, díky kšandám tam i zůstal.) Nečekaně se Turkovi podařilo i zdolat několik překážek a dostat se až k dětské postýlce, kde poprvé spatřil svého škůdce, který zrovna spinkal. “Vhodná příležitost!“ řekl si. Pomalu nadzvedl jeho hlavičku a celé tělíčko přemístil do neforemné rakve. Neustále myslel na to, jak se mu uleví, až to škvrně bude ležet kdesi na skládce. Rychle seběhl schody, odsunul víko popelnice a … Zastavila ho sousedka, která právě vytáčela číslo 158. Za devět minut přijela zásahová služba a začala Turka vyslýchat. Ke všemu se přiznal a jako trest ho čekala tříletá dieta pod dohledem lékaře.Ačkoliv se zdá, že má tento příběh špatný konec, vše dopadlo dobře. Všichni přežili a Turek začal konečně vypadat jako správný Čech.
Tereza Svobodová
Žádné komentáře:
Okomentovat