Ještě "dvě" zapomenuté pohádky

Vánoce jsou již (bohužel) dávno za námi, ale proč se k nim ještě jednou nevrátit, jak jinak než s naší pohádkou. Na úplný konec jsme si nechali dva literární pokusy vskutku netradiční. Ten první je z básnického pera Denči Švolbové. Originalitu nepostrádá ani pokus o bajku Lukáše "Lupina" Novotného. Příjemné počtení a pozdrav všem z redakce La Puerty!

Fíkovo dobrodružství

Žila byla v jednom nádherném domečku, v krásném městečku, jednoho mocného státečku moc šťastná rodinka, která si koupila nového mazlíka. Byl to malý, roztomilý psík, jménem Fík. Měl úžasný život plný různých dobrodružství, kde využil všech svých schopností. Byl to pes nebojácný a silný, odhodlaný a k páníčkům věrný. Inu, když tu vyprávím o dobrodružstvích Fíka, neodolám a budu vám o jednom teď říkat.

Jednoho dne říkal si Fík, ty jo to je vedro…bych chcíp! Pak proběhla mu hlavou myšlenka zajímavá, proč by měli jenom ptáci létat a ne já? Hned ho napadla skvělá věc, že postaví si „létavec“. Zavolal svého přítele Maxe, ten ve stavění vynálezů má více praxe. Maxovi se nápad hrozně líbil, „tak já ti pomůžu“- slíbil. Trvalo jim to pár měsíců, ale zvládli to bez keců. Fík musel ho hned vyzkoušet, jestli funguje a jaký je let. Byl to pro něj ten nejlepší a nejdobrodružnější zážitek z celého života. Blbl a blbl, když najednou Fík zapomněl hlídat kam letí a nabořil do větví. Létavec začal hořet a Fík musel ze stromu rychle slézt. Chudák pes. Nevěděl kde je a tak vytáhl GPS. Naneštěstí se mu v GPS rozbila baterka, vylila se na ní tatarka od Meka(McDonald). I přes tu hroznou smůlu, vztyčil hlavu vzhůru a vyrazil na dlouhou tůru. Snad najde cestu domů.
Jak tak lesem kráčel, zaslechl jak dítě v dáli pláče. Šel za tím hlukem velkým úprkem. Objevil se na silnici a na druhé straně spatřil nápis zářící. Byl to fastfood McDonald a vzpomněl si, že tam kdysi svou potřebu vykonal. Jel tam jednou s páníčkem, když jeli pro Colu s meníčkem. A tam zahlédl to dítko malé, co přivedlo ho na toto místo známé. Holčička se ztratila mamince a tatínkovi, tak vzal si jí zatím Fík do výchovy. Vzal si dívku na záda a ona byla moc ráda. Naštěstí věděl kudy domů, tak rozběhl se a pelášil na sto honů. Konečně byl doma, kde vítala ho jeho milovaná rodina. Holčička, byla dcerka jejich známých z městečka.Vše bylo zas tak, jak má a pes uvědomil si, že na ptáky hrát si víc nemá. Po tom krušném výletě, je rád, že je na světě. Ptákům patří létání a psům zase běhání. Tak buďte každý tím, čím jste, to je z mojí strany vše.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Denisa Švolbová

I kráva může mít svůj sen …..

Kráva spider - woman alias není vše tak, jak se zdá

Byla jednou jedna kráva. Byla to docela normální a obyčejná kráva, jak už krávy obyčejně bývají. Celé dny trávila na pastvinách, kde se pásla, odpočívala a zase se pásla. Až se jednoho krásného dne stalo, že se najedla příliš. Rozhodla se tedy, že si od jídla odpočine ve stínu stromu a přitom se podívá na film, který jí nedávno půjčil kamarád Ijáček. Lehla si pod strom, kde měla svůj přístřešek a kde byl příjemný stín a pustila si film Spiderman. Bylo krásné letní odpoledne, foukal svěží větřík a kráva spokojeně sledovala dění na obrazovce. Uviděla, jak byl Peter Parker pokousán pavoukem a s úžasem sledovala, jaké má jedno takové malé kousnutí následky. Jak Peter skáče z jednoho domu na druhý, leze po stěnách, má ohromnou sílu a další zajímavé schopnosti, zatoužila být jako on – jako Peter Parker. Najednou začala kráva u filmu dřímat a začal se jí zdát sen. Rozhlédla se kolem sebe a spatřila malého pavouka, takajícího síť. Kráva se ptá: „Pavouku, jaké to je být pavouk?“ Pavouk se usměje a hned povídá: „ Moc krásné, mohu lézt, kam se mi zamane, moje sítě jsou pevné a nekonečně dlouhé. Jsem tak lehký, takže i když spadnu z velké výšky, nic se mi nestane“. Kráva si vzpomene na film a hned má na pavouka další otázku: „ Ty pavouku, můžeš mě kousnout? Chci být jako ty…“ Pavouk se rozesmál, až se s ním začala houpat síť: „Krávo, i když tě kousnu, budeš pořád stejná. Nikdy nebudeš jako já. Nemůžeš přece věřit každé pohádce.“ Ale kráva pavoukovi nevěří a tak dlouho jej přemlouvá, až ho donutí, aby ji kousnul. Pavouk tedy krávu kousne, aby už měl konečně klid. Kráva se rozhodla, že si začne říkat „spider – women“. A ihned si vymyslela, že vyleze na vysoký strom a vyzkouší si skok z velké výšky. Vylezla tedy na strom a skočila dolů…. To byla rána! Kráva spadla dolů, jako zralá hruška. Jauvajs! Vůbec to není jako ve filmu. Krávě se točí hlava, bolí ji noha a vůbec jí není dobře. O tom, že by vyskočila a zkusila to znovu, nemůže být řeč… To je tedy zklamání… „ Už nikdy, ale opravdu nikdy, nebudu věřit americkému filmu“ říká si smutně zklamaná kráva. Najednou zafouká silnější vítr a kráva se probudí. Zmateně se rozhlíží kolem sebe. Že by se jí to všechno jenom zdálo? S úlevou zjišťuje, že leží ve svém přístřešku a na obrazovce běží závěrečné titulky filmu Spiderman. „To je dobře, že to byl jen sen“, pomyslí si kráva a celá šťastná vstane a jde se zase pást.

Proto buďme rádi, že jsme takoví, jací jsme. Každý má svoji hodnotu a každý umí něco jiného. Je třeba rozvíjet schopnosti, které nám byly dány a nečekat na zázrak. Napodobováním ztrácíme svoji vlastní jedinečnost. Každý z nás je originál, proč se tedy stát pouhou kopií?

Autor této pohádko-bajky není nikdo jiný než Lukáš Novotný